Aby taková situace nenastala, je třeba věnovat svým dětem maximum svého času a pozornosti. Nejpodstatnější není to, co dětem říkáme, ale to, co děláme, protože děti jako jiná mláďata v přírodě rády napodobují. Žádná universální výchovná rada neexistuje a každý rodič musí přijít sám na to, co na jeho děti platí. Zásadní ale je, že dítě musí poslechnout. Když ho k tomu nepřimějete v útlém věku, v pubertě ho nezvládnete. Děti vás zkoušejí a testují, nicméně hranice musíte určovat vy. Když vás ignorují, obvykle následuje vaše křičení, nebo to prostě vzdáte. Obojí je špatně. V prvním případě to později vede k nižšímu sebevědomí dítěte, k jeho agresivitě a sklonům k depresím. Musíte se přesvědčit, že vás dítě opravdu slyší a rozumí. Při oslovení menších děti si před ně klekněte a navažte oční kontakt. U starších dětí je důležitý aspoň oční kontakt a ujištění, že vás slyšely.