Průběh mediačního a soudního jednání je naprosto odlišný. Víte, v čem konkrétně rozdíly spočívají? V tomto článku se to dozvíte.
Soud může vynést rozsudek
První rozdíl mezi mediací a soudním jednáním spočívá v tom, že od soudu lidé odejdou s nějakým výsledkem. Soudce totiž nese pravomoc rozhodnout a pokud se proti jeho rozhodnutí žádná ze stran neodvolá, je věc „vyřešena“.
TIP: Zjistěte, jaké existují techniky mediace a jak přesně mediátor při jednání postupuje.
Oproti tomu mediátor nemůže výsledek ve smyslu onoho „vyřešení“ nijak garantovat. Aby se u něj totiž nějaký spor vyřešil, je potřeba více faktorů. V prvé řadě musí být strany ochotné danou věc řešit. Mediátor dále musí znát veškeré faktické možnosti stran a musí mít možnost o věci rozhodnout bez nutnosti dalšího schvalování.
Lze proto říct, že na mediaci by měly zejména padnout veškeré informace, které jsou podstatné pro kompetentní rozhodnutí jednotlivých stran, jak budou dále s konfliktem nakládat.
Mediátor může hledat různá řešení
Při rozhodování je soud vázaný tím, co je stranami navrženo v žalobě. Mediátor však se stranami může nacházet různá řešení, která by je předtím ani nenapadla.
S tím souvisí to, že soud vždy rozhoduje pouze o věci, ve které je podána žaloba a nemůže tak rozhodovat v širším kontextu. Nemůže jít totiž v dané věci do hloubky a zjistit, co přesně na dané situaci strany nejvíce trápí. Tím se liší od facilitativního mediátora, který to naopak dělat musí.
Formalita vs. neformalita
Soudní jednání je vždy formální. Celý proces je veden soudcem, který nařizuje jednání na vybrané datum a čas. V soudní síni má poté vše svá striktní pravidla a pokud je strany porušují, může jim soudce udělit pořádkovou pokutu.
Oproti tomu schůzka u mediátora je naprosto neformální. Mediátor se proto snaží se stranami dohodnout termín, který by plně vyhovoval úplně všem. Strany navíc mohou u mediace mluvit o všem, co samy považují za důležité.
Více informací ze světa mediace najdete na www.kurzymediace.cz.